Publikováno: 30.07.2025
K LinkedInu jsem si popravdě nikdy moc nenašel cestu. Snažím se ho používat (upřímně, hodně minimálně), sleduju, co se tam děje, ale vždycky mi něco nesedělo. Časem jsem pochopil, že nejde ani tak o samotnou platformu, ale o to, jak na ní lidé vystupují.
Zatímco na jiných sítích se, alespoň trochu, hraje na autentičnost (možná?), na LinkedInu to často vypadá, jako by se soutěžilo o to, kdo působí nejdůležitěji, nejchytřeji a nejproduktivněji.
Jenže... když některé ty lidi znáte osobně a víte, jak vypadá jejich pracovní realita, začne to tak trochu „smrdět“.
A možná i právě proto jsem si dovolil napsat malou parafrázi básně Jiřího Wolkera - najdete ji dole, pokud vás to zajímá 😉
LinkedIn, pokud se tedy nepletu, vznikl v roce 2003 jako takový "digitální profesní adresář".
Místo, kde jste mohli ukázat svůj životopis, propojit se s kolegy nebo bývalými spolužáky a případně i třeba najít novou práci.
A Dnes?
Dnes je to pódium. Podium pro, někdy až takové "revival kapely", stand-up komiky a špatné herce.
A zatímco profily "umělců" zůstaly, příspěvky se proměnily v osobní PR show.
Z profesionální sítě se tak stalo místo, kde se produktivita a moudrost často víc hraje, než žije.
Čest výjimkám samozřejmě.
Nejvíc mi vadí ta stylizace.
Příspěvky, které začínají "Dnes jsem si uvědomil..." a končí "a proto buďte vděční...".
Fotky z meetingů, které působí jako filmová scéna z "Vlka z Wall Streetu".
Lidé, kteří se online prezentují jako kouči, mentoři a lídři a přitom v práci, v realitě řeší třetí den problém s tabulkou v Excelu.
Lidé, kteří se prezentují jako v podstatě nejvytíženější osoby z první desítky osob na světě a když se podívám na jejich činnost, přijde mi že jediné co celý den řeší jsou komentáře na LinkedInu.
To se vždy musím ptát - Kde na to berou čas? Proč to dělají? Co je k tomu vede? To je opravdu baví a nebo je to nějaká forma jejich "nabídky práce"?
Nechápu to.
Jak už jsem psal, některé znám osobně. A právě proto vím, že to, co někdy píšou, sice není lež, ale rozhodně to není ani pravda. Je to určitá "výběrová realita", upravená pro lajky, možná i obdiv.
Zvláštní kapitolou jsou ti, kteří mají potřebu neustále určovat, co se na LinkedIn smí a co už ne.
LinkedIn se podle nich má stát výkladní skříní "profesionality".
Ale když se podíváte, co se skrývá za tou skříní, často tam najdete jen povrchní obecné fráze a lehkou hořkou pachuť určité pasivní agrese.
Zaráží mě, jak moc HR oddělení LinkedIn milují.
Jako by lajky, sítě kontaktů a pěkně vyplněný profil byly skutečným odrazem dovedností, přístupu nebo týmové práce.
Ale, podle mě:
LinkedIn je výkladní skříň. Ale co když většina toho zboží je jen prakticky bezcená atrapa?
Možná to zní, jako bych LinkedIn chtěl zrušit. Nechci, ale kdyby k jeho zrušení došlo, bylo by mi to, popravdě řečeno, vlastně úplně jedno.
Jen bych si přál, aby tam bylo víc upřímnosti a míň hraní rolí. Potom by to možná, nejen pro mě osobně, nebyla vlastně asi špatná síť. I když je to pořád "jen" sociální síť.
Možná kdybychom tam začali být trochu víc "neprofesionální" (v tom lidském slova smyslu), přestala by to být tak divná síť.
A možná bych si k ní konečně našel cestu.
Možná to celé ale o nás všech říká víc, než si chceme přiznat.
Možná ten dokonalý obraz sebe sama, který tam tak urputně stavíme, není ani tak pro ostatní, ale pro nás samotné.
Možná přes LinkedIn promítáme to, čím bychom chtěli být, protože v reálu se na to málokdy někdo ptá.
A možná i proto tam pořád jsme.
A co vy? Jste na LinkedInu tím, kým jste, nebo spíše tím, kým byste chtěli být?
====
Dovolil jsem si parafrázovat báseň od Jiřího Wolkera, jak na mě působí tato síť.
LinkedIn schránka na mém displeji,
to není nějaká lecjaká věc.
Svítí modře,
HR si jí váží velice.
Odborníci se jí svěřují docela.
Posty do ní házejí ze dvou stran,
z jedné moudrá a z druhé poučná.
Posty jsou bílé jako pel
a čekají na lajky, obdiv, uznání
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
tam, kde jsou srdce,
značky obdivu, schované v přátelském objetí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.