Publikováno: 16.07.2025 (původně publikováno 28.08.2012)
Tento příspěvek jsem původně publikoval v roce 2012 na svém tehdejším blogu.
Dnes mě napadlo se k němu vrátit a případně některé věci doplnit, pokud bude třeba.
Ale, když jsem si to tak četl, zjistil jsem, že většinu věcí dělám vlastně beze změny i dnes, po 13 letech 😊
Napadlo mě sepsat si, k čemu vlastně jsem začal používat kdysi blog a proč mě napadlo si jej vůbec zřídit.
Rozhodně za mým počátkem blogování nebyla myšlenka stát se “lidovým novinářem”, ale jednoduše přišla, z ničeho nic, vnitřní potřeba nějakou formou a veřejně se vypsat z toho, co mě nějakým způsobem ovlivnilo, nadchlo, nebo jen prostě napadlo.
Postupem času jsem si z blogu tak nějak vytvořil svoji soukromou sbírku témat, které jsem si poznamenal a opakovaně jsem se k nim zpětně mohl vrátit.
V podstatě téměř totožně jsem používal Twitter, kde jsem si například při mých pokusech a zkoušení hraní si s Linuxem poznamenal třeba postup jak tweetovat z terminálu a několikrát jsem se k tomuto postupu, jak šel čas a střídaly se OS na mých strojích, vracel.
Zároveň pro mě blog slouží v některých chvílích jako takový “třídič” myšlenek, kterými jsem v tu kterou konkrétní dobu ovlivňován.
Jo holt, člověk se mění a já si to velmi dobře uvědomuji sám na sobě, když se zpětně podívám čím vším si za dobu své existence procházím a je to pro mě velmi zajímavé sledovat ten zpětný pohled.
Momentálně procházím nějakou potřebou si plánovat jak svůj čas, tak svoje činnosti, které se na mě valí díky mému nadšení pro mnoho nových projektů prakticky den co den a tak se zde budu asi s největší pravděpodobností vypisovat o tom, jak se mi daří nebo nedaří vše co si naplánuji splnit, případně jaká je moje cesta v tomto “odvětví”.
Dokonce i díky objevení technik GTD a ZTD a mému postupnému pronikání do krás a tajů minimalismu, jsem se rozhodl od září přihlásit na emailový kurz ZTD a to bude, myslím, také velmi dobrá zkušenost, kterou si určitě chci zapsat a proč k tomu nevyužít právě blog a poskytnout svůj pohled i ostatním, třeba zrovna i přihlášeným uživatelům, kteří to celé mohou vnímat naprosto rozdílně oproti mně.
Dále se mi líbí sdílet svůj názor, nebo nadšení pro danou věc, kterou právě procházím i s ostatními, protože třeba právě nadšení pro plánování, pokud se mi podaří přenést na některé další lidi v mém okolí, není výhrou jen pro ně samotné, ale i pro naši společnou tvořivost a komunikaci, protože přeci jen, když plánuje jen jeden ze dvou, je to vždy horší, než když plánují oba 😊.
Je to jako s používáním online služeb – když je používám sám a ostatní z mého okolí do nich přístup nemají, vše je trochu složitější, než když “plujeme na jedné lodi” 😊.
Uvidíme, rozhodně se do ničeho netlačím a postuji jen to, co má pro mě nějaký význam, ať už třeba jen pro tuto chvíli, nebo se k tomu vrátím časem a ponořím se do toho hlouběji.
A jak využíváte svůj blog vy? Slouží vám podobně jako mě, nebo jsou vaše preference spíše “opravdu novinářské”? 😉
No, v podstatě velmi podobně. Překvapivě 😊
Stále to (u mě osobně) není nějaké to "lidové novinaření" nebo jak to nazvat.
Spíše je to o možnosti si napsat co chci, kdy chci, jak chci, bez případného omezení dané politikou té konkrétní (sociální) sítě kam chci sdílet (pokud ta touha samozřejmě nastane).
Na svém webovém prostoru si to můžu dělat jak chci já, můj prostor může vypadat jednou tak a příště zase jinak, když se pro tuto možnost rozhodnu.
Svoboda se tomu říká? Snad ano. Zatím ano.
Největším přínosem pro můj osobní webový prostor ale je, že pokud si něco zapíšu, můžu to udělat jak chci podrobně a v případě potřeby, třeba při osobní komunikaci s někým, místo podrobného vysvětlování na které zrovna nemusí být čas nebo nálada, stačí poslat odkaz na konkrétní příspěvek a diskuze se třeba může začít ubírat později jiným směrem.
Někdy se mi tím i podařilo třeba lépe do-vysvětlit co jsem jak myslel, nebo jaký je opravdu můj postoj k něčemu.
Prostě a jednoduše - emoce opadly a mohli jsme pokračovat v lepší diskuzi.
A nebo taky ne, ale to se prostě někdy stává no 😊
Nespornou výhodou pro mě osobně je, že se k některým zápiskům mohu vrátit i po hodně dlouhé době, udělat si jakousi revizi svého tehdejšího pohledu, porovnat si to s pohledem nynějším a udělat si sám pro sebe nějaké posouzení, jestli jsem se za tu dobu někam posunul a případně kam.
A občas je to docela překvapivé. Někdy samozřejmě i humorné, ale i to je fajn.
Jo, jsem svůj největší kritik. Ale to už víme že ano 😊
A další skvělou věcí svého osobního webu je možnost prolinkovávat (odkazovat) svoje psaní. To se někdy může opravdu hodně hodit, protože to je jednodušší, než znovu psát to, co už člověk jednou napsal.
Na závěr uvedu jeden konkrétní případ jak jsem to celé myslel...
Zrovna nedávno, (trochu paradoxně) na zubařském křesle, jsme s paní doktorkou vyplnili mezičas mezi výkony takovým osobnějším povídáním (ano, jezdím k ní často, takže nějaký vztah se tam snad už vybudoval) o osobních věcech a došli jsme, náhodou, i k popisu naší (mě a manželky) cesty k našemu dítěti.
To byla hodně dlouhá a těžká peripetie a vysvětlit, nebo spíše popsat, to během pár minut dost dobře nejde.
Takže jednoduše - dal jsem paní doktorce odkaz na náš blog, kde je celá naše cesta podrobně zadokumentovaná a v případě zájmu se může vše v klidu a pohodlí dočíst a hlavně i s tehdejšími reálnými pocity.
To mi přijde super.
A takto praktikuji co jde a co mám zapsáno.
Máte taky svůj osobní webový prostor (schválně nepíšu blog, může to být cokoliv)?
A jak ho využíváte právě vy?
Napište mi, zajímá mě to a zároveň i inspiruje.