Publikováno: 20.6.2025
Co kdyby v Česku přestalo platit, že stejnou práci ohodnotí jinak podle regionu? Žádný „pražský bonus“, žádná „venkovská sleva“. Jen férová mzda za stejný výkon, ať už ho odvádíte v Chrudimi, Ostravě, nebo v Táboře.
Možná je to utopie, ale možná taky klíč k rovnějším šancím, silnějším regionům a životu bez zbytečného dojíždění.
Co kdyby se v Česku platilo stejně za stejnou práci, ať už ji děláš kdekoliv?
Vím, že to zní jako naivní nápad. Možná trochu jako socialistická pohádka pro dospělé. Ale zkusme si teď na chvíli odmyslet realitu, politiku, tržní zákony i ono věčné „to přece nejde“.
A pojďme si představit jednoduchou věc:
Co by se stalo, kdyby lidé v Česku dostávali stejný plat za stejnou práci, bez ohledu na to, ve kterém regionu ji vykonávají?
Nejde o zaručený příjem nebo rovnost napříč obory.
Programátor by měl pořád víc než prodavačka, lékař víc než skladník.
Ale kdyby byl člověk skladníkem v Plzni, Brně nebo Sokolově, měl by úplně stejný plat. Stejný výkon, stejné ohodnocení.
Bez „pražské přirážky“, bez „venkovské slevy“.
Zní to jako sci-fi? Možná. Ale někdy právě sci-fi dokáže nejlépe pojmenovat nedostatky současnosti.
Dnes není výjimkou, že dva lidé se stejným vzděláním, zkušenostmi a pozicí si vydělají výrazně odlišné částky jen kvůli tomu, kde žijí.
Jeden dělá ve firmě v Praze, druhý ve stejné pozici v Teplicích a rozdíl v čistém příjmu může být i 30%. Proč?
Protože „trh“. Protože „Praha je drahá“. Protože „v regionech se tolik neplatí“.
Ale co to ve skutečnosti znamená?
Že člověk mimo velké město si musí odříkat víc, šetřit víc, plánovat víc, často při stejné pracovní náplni.
Že za stejnou práci dostává menší uznání. Jeho životní možnosti jsou od začátku limitované. Ne kvůli vlastní neschopnosti, ale kvůli systému.
Představme si, že tahle disproporce by zmizela. Že by se opravdu platilo stejně za stejnou práci a to napříč celou republikou. Co by se stalo?
Méně stěhování za prací, víc lidí doma
Když je rozdíl v příjmu jednou z hlavních motivací k tomu, proč se lidé stěhují do velkých měst, co by se stalo, kdyby zmizel?
Možná by víc lidí zůstalo v regionech, kde mají kořeny, rodinu, domov. Nemuseli by opouštět své vesnice, města, přátele jen proto, aby zaplatili složenky.
Méně dojíždění, čistší vzduch, víc času, lepší zdraví
Desetitisíce lidí dnes tráví hodiny cestami do měst, kde „se víc platí“.
Kdyby se vyplatilo pracovat i v místě bydliště, odpadly by zbytečné hodiny na cestách, snížil by se tlak na dopravu, životní prostředí a lidé by získali zpátky to nejcennější - čas.
Méně stresu, nižší náklady, více klidu. Včetně lepšího zdraví, fyzického i duševního.
Vyrovnání šancí
Stejná práce = stejné peníze.
Zní to jednoduše a přesto to u nás stále neplatí.
Kdyby učitelka v Karlových Varech dostala stejný plat jako její kolegyně v Praze, zvýšila by se atraktivita profesí i v méně „lukrativních“ regionech a otevřely by se dveře ke skutečně rovnoměrnému rozvoji země.
A především: lidé by nebyli nuceni opouštět místa, kde chtějí žít, jen kvůli finančnímu zajištění.
Posílení regionů
Vyšší příjmy znamenají víc peněz v místních službách, obchodech, kavárnách, řemeslech.
Namísto odsávání prostředků do center by se bohatství rozptýlilo po republice.
Města a obce mimo metropole by přestaly být závislé na dotacích – samy by si na ledacos vydělaly.
Dostupnější bydlení
Možná překvapivý efekt? Kdyby nebyl tlak stěhovat se za prací do drahých měst, možná by klesla poptávka po nájmech v těchto místech a s ní i cena.
To by mohlo zpomalit růst cen bydlení, zpřístupnit dostupné bydlení mladým rodinám a snížit riziko zadlužení kvůli hypotékám.
Bydlet tam, kde chci, ne tam, kde musím.
Méně stresu = víc rodin?
Dnes mnoho párů odkládá založení rodiny kvůli nákladům na život v městech nebo složitému skloubení práce a rodiny.
Pokud by mohli pracovat blíž domovu, mít férový plat i v menším městě a k tomu třeba pomoc rodičů poblíž, mohlo by to usnadnit rozhodnutí mít děti.
Tohle téma je často tabu, ale realita je jednoduchá:
Když je míň nejistoty, je víc odvahy k budování rodiny.
Žádná změna není bez nákladů. A tahle by rozhodně nebyla jednoduchá.
Tlak na firmy v regionech
Některé firmy by musely přehodnotit modely postavené na levné pracovní síle.
Některé by skončily, jiné by musely inovovat.
Ale není to nakonec férovější než systém, který funguje jen díky tomu, že někdo jiný bere míň?
Zvýšení nákladů pro stát?
Možná. Ale jen krátkodobě.
Vyšší platy znamenají vyšší odvody, víc peněz v oběhu, víc investic do místní infrastruktury.
Ale především méně frustrace, méně pasivity, méně nedůvěry.
Silnější regiony jsou stabilnější společnost.
Možná by taková změna nebyla pro každého výhodná. Možná by někdo přišel o výhodu „pražského bonusu“.
Ale pokud jako společnost chceme být soudržní, důstojní, féroví, není tohle krok správným směrem?
Nemusíme přistupovat k direktivním nařízením. Může jít o posun firemní kultury, přístupů a veřejné debaty:
Nechci revoluci. Ani centrálně řízené mzdy. Chci jen položit otázku:
Proč by měl někdo dostávat méně peněz za stejnou práci jen proto, že je z jiného kraje?
Pokud odpověď zní „protože to tak je“, pak je možná čas se ptát dál.
A možná o tom alespoň začít mluvit nahlas.