Publikováno: 17.05.2025
Motivace je základ.
A jedním z nástrojů jsou i odměny navázané na výkonnost firmy nebo týmu.
Na tom se asi všichni shodneme.
Na první pohled to dává smysl:
„Jsme na jedné lodi – když se daří, všichni si polepší.“
A ano, výkon celku je nakonec to, co rozhoduje.
Ale i tohle má svou druhou stránku...
Co když tu loď řídí někdo jiný?
Co když část mzdy závisí na výsledcích oddělení, se kterým nemáte nic společného?
Nebo dokonce na rozhodnutích, která nemůžete nijak ovlivnit?
V takovém prostředí motivace pomalu přestává fungovat.
Místo „táhneme za jeden provaz“ přichází pocit bezmoci a frustrace.
A odměna se mění spíš v loterii než v nástroj podpory.
Nejde o to, že by lidé nechtěli být součástí celku.
Když se věci otevřeně vysvětlí – i když to někdy není jednoduché – většina to pochopí.
Ale motivace má smysl jen tehdy, když mám alespoň minimální vliv na to, čím jsem motivován.
Jinak se z propojení stává pasivita.
A z týmu shluk jednotlivců, kteří jen čekají, jak to dopadne „tam nahoře“.
____
Má motivace smysl, když nemáme vliv na to, čím jsme motivováni?
Setkali jste se s tím taky?